KAYAMANDI – Township (podruhé)

Tak jsem dnes (pátek 9. 2.) absolvovala něco, o čem jsem si myslela, že to nikdy neudělám. Township tour. Proč jsem si myslela, že to nikdy neudělám? Protože mi připadalo dost nelidské procházet se po „domech“ lidí, kteří žijí v naprosto nepředstavitelných podmínkách a fotit je... No, ale nakonec jsem to absolvovala, tak nějak povinně, protože od příštího týdne tam budu jezdit každou středu do místní školy pomáhat dětem s angličtinou. Ale foťák jsem neměla... (a kdybych měla, stejně bych nefotila).

Asi vás zajímá, jak takový township vypadá. Kayamandi, což je township u Stellenbosch, z venku nevypadá vůbec tak hrozně jako townships u Cape Town. Ale když se dostanete „dovnitř“, zjistíte, že je to jen optický klam (townships u Cape Town jsou totiž větší, a proto vypadají hůř).

Kayamandi znamená v jazyce isiXhosa (tak se tam mluví) paradoxně „krásný domov“ (spousta townships tu má hodně paradoxní názvy), ale je to všechno možné jen ne krásné. Původně založeno jako hostel pro muže (černé, protože za apartheidu museli všechny tři skupiny – bílí, černí a coloured (speciálně vytvořené pojmenování apartheidu pro ty, co nejsou ani dost černí, ani dost bílí) – žít zvlášť. Hostel pro černochy, kteří sem přijeli pracovat většinou na místních vinicích. Vtip byl v tom, že si sem nesměli přivézt rodiny, protože bylo nežádoucí, aby se tu usadili (až tu skončíš práci, pěkně val tam, odkud jsi přišel). Jenže to nemohlo vydržet dlouho a rodiny se sem časem stejně nastěhovaly. Výsledek? Dost děsivý:

• Celá rodina (tj. zhruba 5 lidí) tu sdílí často jen jednu postel, nemají žádné soukromí, na více než 100 lidí připadá jeden záchod, nedostatek vody, vysoká nezaměstnanost, vysoká kriminalita, vysoký počet lidí s HIV/AIDS, znásilňování žen i dětí (spousta lidí tam pořád věří, že sexem s pannou se vyléčí z HIV, tak znásilňují malé děti) téměř na denním pořádku, všude kolem smrad... Místo, kde byste určitě nechtěli žít, ale oni musí.

Když jsme přijeli, vrhly se na nás místní děti, nic nechtěly, jen chytit za ruku, pochovat, pohladit... Všechny se soplem u nosu, protože kapesník je pro lidi, kteří nemají skoro nic, zbytečný luxus. Takže to byla moje township tour, hodně poučná, dost děsivá, a vlastně by to asi měl vidět každý, kdo navštíví JAR, protože to je úplně jiný svět než tady v univerzitním městě. A přitom je to z kampusu jen asi 5 minut autem... Skutečná JAR, protože v takových podmínkách tu žijí miliony lidí. Myslím, že si nikdo nedovede představit, jak to vypadá, pokud to neuvidí. Já jsem to viděla a stejně si pořád nedovedu představit, jak tam ti lidé žijí. A jak se asi cítí třeba ti, co žijí v townships u Cape Town a každý den sledují jak kolem staví nové dálnice kvůli mistrovství světa ve fotbale, zatímco oni žádné nadějné vyhlídky na lepší budoucnost moc nemají?