Když je zima v Africe :)

Zima sice začíná oficiálně až za měsíc, ale občas je tu docela chladno už teď. Přes den to je fajn, protože máme zatím štěstí a každý den svítí sluníčko, takže mně to spíš připadá jako pěkné jaro (ne tak Afričanům, kteří začínají nosit kabáty, rukavice a šály, když teplota klesne na 20 stupňů :)). Dokud neprší, jsem spokojená...

Horší je to v noci, protože v Africe se na noc fakt ochladí. A když to byla pravda v létě, není důvod, aby to nebyla pravda v zimě. :) A tak tu máme v noci fakt chladno. Samozřejmě to má hooodně daleko od naší zimy (ne té letošní :)), ale musíte si uvědomit, že jihoafrické byty jsou trochu jiné než ty naše. Jednak tu snad nikde není topení (topíme občas tak, že zapneme troubu - elektrickou - a necháme ji otevřenou; holky v Brně ví, že to funguje, ale naše trouba je bohužel dost miniaturní, takže se teplo drží jen v jejím blízkém okolí :)). A pak taky, aspoň v Concordii, platí, že slovo "těsnění" se v souvislosti s našimi okny vůbec nedá spojovat.

A tak jsem začala spát ve spacáku a je to výborné! V noci je mi teplo, protože mám spacák, a ve dne zase proto, že je venku krásně. Zima v JAR, je celkem fajn (zatím a se spacákem :)).

Vlak štěstí a naděje

Na tohle jsem narazila na stránkách Dětského domova Plumlov a jelikož si myslím, že je to dobrý nápad, dávám sem odkaz, abyste se taky mohli případně zapojit. :) Akce se jmenuje Vlak štěstí a naděje a je založená na dražbě obrázků, které nakreslily děti z dětských domovů z celé ČR. Takže jestli chcete mít doma pěkný obrázek a ještě přispět na dobrou věc, prostě se tam mrkněte. :)

Tohle je můj "vyhraný" obrázek, který nakreslil Kája Suchý:

CLASS RULES (Ikaya Primary School)

Poslední Kayamandi...

S koncem semestru přišel i konec ISOS Kayamandi aktivit. A tak jsme ve středu měli poslední English Tutoring, kde jsme sklidili "plody" naší práce - měli jsme hotové noviny s články, které děcka v posledních pár týdnech psaly. Některé články byly hodně abstraktní, některé naopak překvapivě dobré. a taky odrážející realitu jihoafrických townships. Samozřejmě se to neobešlo bez komplikací - články 4 dětí se do novin nedostaly, údajně kvůli technické chybě. Thami a Bongiswa (holky, se kterými jsem celý semestr pracovala já) tam naštěstí svoje články měly, nevím, jak bych jim to vysvětlovala.
ISOS Mike slíbil, že noviny budou brzy i online, tak až budou, dám sem odkaz, ať si taky můžete počíst. :)

poslední týden školy, začátek zkouškového...

Tak mám za sebou docela náročný týden, pár zkoušek, seminárek apod. Nebudu vás tím moc zatěžovat, jenom se s vámi podělím o svůj zážitek z testu z Afrikaans. Psali jsme stejný test jako na začátku, údajně proto, abychom viděli, jak jsme se zlepšili. Ehm, já teda žádné zlepšení nepozorovala. :) No, už se těším ve středu na ústní :)

Čím dál víc si uvědomuju, že už se to tu chýlí ke konci, spousta lidí odjíždí už příští týden, je to zvláštní. A Stellenbosch se zase vrací ke svému prázdninovému modelu - to znamená, že tu už zase začíná být prázdno.

A taky si uvědomuju, jak mám ten kontinent ráda. Nevím proč, ale prostě se nemůžu zbavit pocitu, že je to tu jiné. Jasně, že je. Ale třeba v Kanadě je to taky jiné a přitom není. Nevím, jestli to dává smysl. Prostě mám pocit, že být v Africe má smysl. Je tu toho tolik, z čeho se člověk může naučit něco nového, kde může něco změnit. Jasně, to je nejspíš všude, nedělám si iluze, ale tady je to tak nějak jiné. Asi to nedokážu vysvětlit, tak už toho nechám. A jestli mě chcete pochopit, tak sem přijeďte. :)

bez komentáře...

TABLE MOUNTAIN

Tak jsem tak konečně vylezla. Po několika měsících v JAR jsem zdolala největší atrakci Kapského Města - Stolovou horu. Upřímně řečeno, když jsem v 6 ráno vstávala, říkala jsem si, že to byl pěkně hloupý nápad. Taky jsem zjistila, že je tu po ránu docela zima. Ale nakonec bylo krásné počasí a stálo to za to. Skoro celá cesta nahoru byla lesem, takže ve stínu, což jsme asi všichni náležitě ocenili. Jediný problém byl ten, že nás bylo celkem hodně a někteří měli tendence zastavovat se každých pět metrů, což mi po nějaké době pěkně lezlo na nervy (hlavně proto, že se nedalo je obejít...).

Přes Skeleton Gorge jsme došli k Maclears' Beacon, odkud už to byl jen kousek k vrcholu. Teda - vrcholem Stolové Hory nejspíš je kopa šutrů, protože jinak je to fakt placaté. I když ne tak, jak to vypadá ze spodu.

Nahoře jsme poobědvali a pak už přes Nursery Ravine zpátky do Kirstenbosch Botanical Gardens, kde jsme celou túru zahájili. Doufám, že se tam ještě podívám, protože jsem netušila, jak je tam krásně!

Cape Town Tonships: Langa and Gugulethu

Univerzita v rámci Diversity Week pořádala výlet do townships v Kapském městě pro 10 zahraničních a 10 jihoafrických studentů a díky tomu, že jsem ve frontě byla o hodinu dřív, než kdy se začalo registrovat, jela jsem. :)

Odjíždět jsme měli ve 13:00, ale samozřejmě bylo všechno v jihoafrickém stylu, tudíž s velkým zpožděním. :) V dodávkách jsme se museli povinně "pomíchat", tzn. pět Jihoafričanů a pět cizinců v každé dodávce, což bylo fajn, jelikož se tak snáz navazovaly kontakty.

Naše první zastávka bylo Langa Crafts Center. Langa je nejstarší township v Kapském městě, jehož název znamená "slunce" (už jsem tu nejspíš psala, jak jsou názvy místních township "výstižné"). Tam jsme si prohlídli místní tvorbu, poslechli místní hudbu a taky jsme měli možnost podívat se na hooodně starou mrtvolu, nejspíš někoho významného, uloženou v rakvi v jedné z místností. Fuj. Nevěřila jsem, že v té rakvi fakt "někdo" je, dokud jsem to neviděla. Kdybych tomu věřila, asi bych se tam nedívala...

A potom už jsme se vydali do centra township, kde jsme navštívili opravdovou shebeen, vyzkoušeli místní pivo, které vůbec nechutná jako pivo (a navíc se pije z dost velkého kýble, takže to není moc jednoduché... jo - údajně byste toho museli vypít 15 litrů, abyste se opili :)).

A taky jsme viděli, v jakých podmínkách tu lidé žijí. Nebudu se opakovat, samozřejmě to bylo děsivé (i když třeba men's hostels v Kayamandi jsou mnohem horší)...

Následovalo Gugulethu (překlad: "naše chlouba"), kde jsme se podívali na místa, kde byla zabitá Amy Bielh a taky "Gugulethu Seven" (ti z vás, co viděli Long Night's Journey Into Day, ví, o kom mluvím). Je smutné, jak současná vláda kašle na lidi žijící v townshipech... Lidi, kteří žijí v Gugulethu v shacks chtějí vystěhovat 15 kilometrů od Kapského města (což znamená ještě větší náklady na dopravu do práce) do domů z azbestu. A diví se, že se tam stěhovat nechtějí...

A pak večeře v místní hospodě, která byla úžasná nejen proto, že byla na účet univerzity. :) Dostali jsme obrovskou mísu masa, kterou když jsem viděla, nevěřila jsem, že to můžeme sníst. Ale snědli jsme. A pak už hurá domů, pro zájemce ještě návštěva hospody v Kayamandi, ale to jsem odmítla, protože jsem druhý den musela brzo vstávat...

Movies, movies...

Tak mám zase co doporučit. Minulý pátek nám ve škole pouštěli INVISIBLE CHILDREN, což jsem si nemohla nechat ujít. A taky že to stálo za to. Tak pokud vás zajímá, jaký příběh našla v Africe banda mladých Američanů, tak se na to podívejte. Najdete mimo jiné odpověď na otázku, kdo to jsou "night commuters" v Ugandě (já to věděla předem, protože jsem o tom psala článek do jednoho předmětu :)) Není to vůbec veselé, ale TIA...

A taky se konečně do Stellenbosch dostal THE LAST KING OF SCOTLAND. A když je to o Ugandě, tak jsem to musela vidět. No, nebudu vám prozrazovat děj, samozřejmě. Jen teda upozornění: je to film, kde se dějou různé věci, ale nikdy to není ukázáno, prostě jen víte, co se stalo, ale nevidíte to... A tak když se ke konci schyluje k hodně nechutné scéně, můžete si myslet, že to neukážou. A oni jo... Tak na to bacha :)
Z kina jsem odcházela s hlavou plnou nepříjemných myšlenek, Uganda je smutná země...

And he ate only pops that were lolly... aneb literatura :)

Kromě dobrých filmů jsem se tu dostala i k pár dobrým knížkám. Kvůli bakalářce jsem pátrala po "township literature" a musím říct, že všechno, co jsem zatím přečetla, stálo za to. Takže doporučuju tyhle autory: Alex La Guma, Morgane Serote, Richard Rive. Víc toho zatím nevím.

Konečně jsem si přečetla Malého prince (vážně jsem kvůli tomu musela do Afriky? :)) a pokud jste na tom tak jako já do minulého týdne (tj. nečetli jste), taktéž doporučuju.

A na závěr: James Thurber - The 13 Clocks. Výborná knížka, už jsem ji stihla přečíst dvakrát! :) Bohužel je v ČR dost těžké ji sehnat (jestli vůbec možné), každopádně můžu jedině doporučit, už dlouho jsem se u čtení tak nebavila. Způsob, jakým je to napsané, je naprosto dokonalý (a my doteď s holkama používáme fráze z oné knížky... ).
A tady máte ukázku:

There was an old coddle so molly,
He talked in a glot that was poly,
His gaws were so gew
That his laps became dew,
And he ate only pops that were lolly.

Takže jestli se vám zadaří onu knížku někde najít, přeju hodně zábavy. :)

Afrikaans is vet pret! :)

Tak jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o svůj nejlepší výtvor z hodin Afrikaans. :) Takhle nějak vypadaly naše hodiny - zpívání, hraní, kreslení... Ne že bych se toho moc naučila, ale byla to sranda :) A ústní zkouška příští týden bude určitě též zábavná. :)

PS: Vyhlašuju soutěž, vyhrává ten, kdo to nejrychleji přeloží :)))

A opět KAYAMANDI

Říkala jsem si, že už mě ty děcka ničím nepřekvapí, ale pořád ještě jo. :)

Ve čtvrtek jsem šla poprvé pěšky do Kayamandi a ukázalo se, že je to příjemná půlhodinová procházka. Ono je tu taky zase skoro letní počasí, takže to bylo fajn. A až na všechny ty auta kolem jsem se cítila naprosto bezpečně. Samozřejmě je těžké říct, co je normální a co je štěstí... :)
Šla se mnou Susan a po návratu jsem si uvědomila, že jsem ji asi dostatečně nevarovala, čeho všeho jsou ty děti schopné. Ale myslím, že to zvládla v pohodě a nejspíš se jí to i líbilo, protože říkala, že příští týden půjde zase.

Páteční Kayamandi a Sports... To je vždycky sranda, tentokrát ale trochu jiná. Děti, co tam byly tento pátek, byly podstatně mladší, než obvykle. A taky podstatně agresivnější, teda někteří kluci... takže jsem strávila dost času tím, že jsem chlapce odtrhávala od sebe a dávala jim najevo (jakkoli, anglicky většinou neumí), že zrovna teď se bít nebudou.

Ne vždycky je to ale veselé. Já si čím dál víc uvědomuju, že většinu toho, co děcka dělají (obecně) vidí jinde, většinou u rodičů. Připomněly mi to dvě holky z Kayamandi, jedna asi pětiletá, jedna zhruba osmiletá, jedna ve čtvrtek, jedna v pátek. To mě docela pobavilo, protože tyhle dvě slečny používaly naprosto stejnou gestikulaci jak dát najevo, že jsou silnější, než ten s kým zrovna mluví... :) Úplně jsem viděla jejich maminky. :)
Ta méně vtipná story je moje páteční setkání s asi třináctiletým klukem, který za mnou přišel, chytil mě za ruku (což ty děcka dělají běžně) a řekl "Give me your watch." Na moje "no" řekl "Give me some money." Když jsem mu řekla, že mu žádné peníze nedám, tak mě praštil. Nejde mi ani tak o to, že mě praštil, ale o to, jak se u toho tvářil. Měl takový pobavený výraz, jakoby to bylo úplně normální... a nějak si nemůžu pomoct, ale jak tam stál, viděla jsem ho za pár let, jak někoho rovnou zmlátí, aniž by něco řekl...
Což mi připomíná... Vždycky když odjíždíme, tak se najde pár takových, kteří si stoupnou k autu tam, kde je otevřené okno, a toho, kdo sedí u okna, něčím praští. Většinou to dost bolí. A někdy tak, že jsem se v pátek neudržela a byla sprostá. :) Ne, že bych na to byla pyšná, ale hlavně nechápu, proč to vlastně dělají...

Ale aby to neznělo moc pesimisticky, většina těch dětí je moc fajn. Vždycky, když se někde někdo bil a já tam přišla, abych to ukončila, do 10 vteřin tam byl nějaký z těch větších kluků a stál tam se mnou tak dlouho, dokud si nebyl jistý, že už se bít nebudou. :)

Jestli mi něco bude opravdu chybět, nejspíš to budou odpoledne v Kayamandi...

SOUTH AFRICAN LANGUAGES

South Africa has 11 official languages, English, Afrikaans and 9 indigenous languages such as Xhosa, Zulu etc. These are not, however, all the South African languages - there are 25 - 30 languages spoken here in total. Not like the Czech Republic :)
Before 1994, only English and Afrikaans had the official status and languages were used as tools of oppression during the apartheid. Thus it makes sense that with the end of apartheid, changes needed to be done, and the official policy of multilingualism was adopted. The Constitution says that all languages must be treated equally. It also says that the government must take practical steps to promote the indigenous languages (as they were given an inferior position during the apartheid era).
Knowing this, come to Stellenbosch and be surprised. :) The official language policy of the Stellenbosch University is this: Afrikaans is the only language of tuition at the undergraduate level. Forget about the policy of multilingualism, forget about equal access to education. Most South African unviersities have English as the language of tuition. And I think it's right. It seems that there were 2 options after 1994: to have one academic language, or to make all the indigenous languages academic. Now, what makes more sense... I think English is the right choice, as it is easier, cheaper, and students will need it anyway.
But here, in Stellenbosch, the birthplace of apartheid, some Afrikaaners are afraid that once Afrikaans stops being an academic language, nobody is going to use it anymore. It's interesting that, for example, Xhosa, has never been an academic language and people still use it. So their argument makes no sense. And the funny thing is that nobody ever asked the students what they think.
What do I think? I think it isn't fair. People who don't speak Afrikaans can't study here, and thus they don't have access to probably the best unviersity in South Africa. Just because of language. As in the past... Why do I think that English is better than Afrikaans? It's not really about the language, no language is good or bad, but English is still considered a neutral language by majority of the population, whereas Afrikaans is not.
I know it is a very complicated situation. But the educational system of South Africa needs to be changed anyway. If everyone has access to bilingual education on primary and secondary level (by bilingual I mean education in English and mother language), then English should be the only language of tuition at the tertiary level of education. And then everyone would have equal access to education, and later to job opportunities. It would have more advantages, such as the fact that every South African would be able to communicate with all South Africans, no matter what ethnic group they belong to, what language is their mother tongue.
Or everyone should just learn all the 11 languages :))) (though it is a joke, they say that there are people who really speak all the official languages, wow...)

And thus, being influenced by the policy of multiculturalism, I proclaim this blog bilingual! :) (Well, not really, just partially, English is still going to be the language with inferior position here :)))