JINÝ KRAJ, JINÝ MRAV

Čím déle tu jsem, tím více si zvykám na odlišnosti, takže je nejvyšší čas je zaznamenat, dokud mi ještě připadají zvláštní. :) Například:
Přecházení přes silnic – kdybych počítala s tím, že přejdu tak snadno jako doma (tj. že mě řidiči na přechodu pustí), asi bych tu už nebyla. :) Když už začnete přecházet, je asi 80% šance, že vás řidič radši nějak záhadně objede, než aby zastavil a počkal, až přejdete...
Když někdo řekne, že dnes bude něco v provozu, moc s tím nepočítejte. Vlastně mě ani nepřekvapilo, když jsem zjistila, že moje nová student card, kterou jsem dostala v pátek, nefunguje... Jenom je to trochu nepraktické – bez ní se nedostanu „domů“.
A jasně – jezdí se tu na špatné straně silnice! :D
A abych nezapomněla – jihoafrické slunce... Tak na to si asi nikdy nezvyknu :) (ale třeba dnes bylo fakt pěkně, jojo, když to nepůjde do extrémů jak minulý týden, budeme mít pěkné léto :))

Když se to vezme kolem a kolem, zatím jsem nenarazila na nic, na co by se nedalo zvyknout. A líbí se mi tu.

ORIENTATION

Co jsem tu vlastně celé dny dělala... Měli jsme Orientation – každý den od středy do pátku, od 8:30 do (nejmíň) 17:00. Spousta informací, sem tam nějaká zábava, ale v tomhle počasí to bylo vážně vyčerpávající... První den to bylo dokonce se snídaní. :) Kreslili jsme vlajku (naše měla reprezentovat 8 států), byli jsme provedeni kampusem, taky městem (ale to se zrovna nikomu nechtělo, bylo pěkné horko...), dozvěděli jsme se o různých akcích a projektech (zaregistrovala jsem se snad na všechno, co jsem mohla :)), dívali se na film, pili víno, psali test z angličtiny, šli na party (vlastně na dvě) a nakonec jeli do Cape Town. Docela nabitý program a dobře zorganizovaný, víceméně, když si člověk uvědomí, že je tu asi 300 zahraničních studentů... And yah [tohle je jihoafrické ja, ne americké :]], it was fine :)

BEZPEČNOST

Cítila jsem se relativně bezpečně – do čtvrtka, kdy jsme měli přednášku o bezpečnosti. :) Jedna zahraniční studentka tu už přišla o doklady... Cestovat vlakem? Jo, ale jedině ve skupině, nikdy ne v noci, a zásadně 1. třídou (ano – chudí černoši si to nemůžou dovolit...). Chodit zásadně po tzv. „Green Route“, což je část kampusu, která je 24 hodin denně hlídaná policajty na kolech, v autech, pěšky... Neplavat v moři – když tě nedostane žralok, dostanou tě spodní proudy :) (Já už jsem ale v moři plavala a bylo to fajn, jen ta voda je ledová :)). Ale obecně se nijak ohrožená necítím a doufám, že mi tenhle pocit vydrží až do srpna :)

TOWNSHIPS

Townships (unofficial settlements) jsou ty části města, kde na malém místě žijí stovky černochů, v šílených podmínkách, v „domech“ postavených z čehokoliv. Asi jste to viděli ve filmech. Ve skutečnosti to ale vypadá jinak. Hůř. A podle všeho v takových, nebo podobných, podmínkách žije asi 30 procent jihoafrické populace. A nikdo s tím nic nedělá, protože jsou tu důležitější věci k financování, třeba Mistrovství světa ve fotbale 2010...

POČASÍ

Když jsem přijela, bylo tu docela teplo :) V Cape Town je trochu líp, protože je u moře. Od soboty do pondělí bylo horko, ale nebylo to tak hrozné – kolem 30 stupňů. A pak bum – úterý a 40 stupňů, středa a čtvrtek - 50. Když člověk vyleze z hodně klimatizované místnosti, je to dost šok. Jako bych vlezla do trouby zapnuté na maximum... A teď si určitě všichni v ČR říkáte – vždyť to má lepší než my, tady strašně sněží :))) Jenže věřte tomu, že lidi si budou vždycky stěžovat :) (já ale ne – dnes, je pátek, se ochladilo zpátky na 30 stupňů a bylo to super!!! hehe, po 50stupňových vedrech to člověk dokáže ocenit :))

Služby v JAR...

... fungují občas dost komicky... :) Třeba v restauraci – nejsou extra rychlí, ale příjemní, usměvaví a milí. Banka – rychlost žádná, radši si deset minut s někým povídají, než aby něco rychle vyřídili (a nemluvím o poplatcích :)). A dnes (26.1.) – dostali jsme lístky na Pool Party. Ukázalo se, že několik lístků chybí a zdálo se, že je to velký problém, protože za ně zaplatili a protože jsme na ně měli dostat kupóny na jídlo zdarma. Fajn, problém vyřešen. Jen se člověk diví, proč tolik povyku, když pak na místě zjistí, že už žádné kupony na jídlo nejsou :). A tak bych mohla pokračovat dál a dál, ale radši řeknu, že se mi tu zatím fakt líbí, protože na některé věci si člověk prostě zvykne a když jsou lidi milí, je to snesitelné :)

"Zlatá africká mládež"

Cat mě vyzvedla hned první den mého pobytu s tím, že s ní budu do pondělí (přiletěla jsem v sobotu a nakonec se to protáhlo do úterý). A byla jsem za to taaak vděčná!!! Zaprvé mám Cat ráda a za druhé mi bylo pekelně smutno... (takže jsem si hned „dekorovala“ pokoj, který je mimochodem moc fajn – mám vlastní koupelnu, dvakrát týdně to tu někdo uklidí, fajn výhled :))
Strávit čas s Cat znamenalo být u ní v Sommersetwest, koupat se v bazénu, potkat se s rodiči (moc prima lidi), jít do kina na Blood Diamond (hlavní role – Leonardo di Caprio, točeno částečně v Cape Town), ale taky jít na pivo („go for drinks“) nebo strávit den na pláži. Ale všechno bylo fajn.
Díky tomu všemu jsem se seznámila s kamarádkami od Cat, které jsem si pracovně nazvala „zlatou africkou bílou mládeží“ :). A nemyslím to zle, byly všechny fajn, jen jsem přemýšlela, jestli si někdy uvědomují, co všechno mají v porovnání s ostatními obyvateli této krásné země... Takže stručně – chodit na pivo každý den, dělat nic tři měsíce v kuse apod. je tu celkem běžné, ale jen pro vybrané. Aspoň to tak vypadá. Ale nemyslím to zle, nekritizuju, jen konstatuju.

CESTOVÁNÍ LETADLEM

Ve čtvrtek, den před odletem, začala v ČR (a ve zbytku Evropy) vichřice. Celou noc jsem nespala, protože jsem se bála, že nám uletí střecha :) Ale ráno se zdálo být vše v pořádku, takže jsem asi o půl jedenácté stála na letišti v Ruzyni.
Věděla jsem, že si nesmím brát do letadla vodu atd., ale to, co mě čekalo, mě dost překvapilo. Když jsem viděla, že si někdo sundal při bezpečnostní kontrole boty, myslela jsem, že si dělají srandu. A najednou kolem byli všichni bosky – včetně mě :) Hodinky pryč, pásky pryč, všechno pryč... Teroristi se teď nejspíš někde hodně dobře baví, jak komplikují Evropanům (a nejspíš i Američanům) život, aniž by něco dělali.
Let byl ok, ovšem letiště v Londýně nezklamalo. Začalo to tím, že jsem si musela vytáhnout notebook z tašky na notebook, tu tašku dát do batohu a notebook nést v ruce... Fakt to dává smysl, o to víc, že v letadle do Londýna za mnou seděly slečny a dělali si manikúru (samozřejmě s nůžkama... v letadle... ale hlavně, že jsme si všichni vyzuli boty a prošli se bosky po letišti...).
A pak znovu – sundat boty, všechno prohlédnout... Fronta plná teroristů... jak poznamenal „terorista“ za mnou – „I’m thinking about never flying again”

Letiště v Londýně nemá zadarmo bezdrátové připojení na net, takže jsem se dost nudila. :) O to víc, když jsem zjistila, že máme 30 minut zpoždění. Jak skvělých by bylo těch 30 minut jsem si uvědomila, až když jsem seděla v letadle, pořád na londýnském letišti, 3. hodinu... Když máte letět nějakých 12 hodin, většinu času nad Afrikou nebo nad oceánem, nechcete slyšet, že něco v letadle nefunguje a že se to nedaří opravit. Ale nakonec jsme odletěli a taky v pořádku doletěli. :) A nebylo to tak hrozné – filmy fajn, jídlo fajn... Ale už teď se netěším na těch 14 hodin na cestě zpátky :) a letištní kontroly, samozřejmě...

AFRICA

Tak jsem zase tu. Trvalo to dlouho, ale konečně mám internet a tak se pokusím hned teď sem "nasázet", co jsem zatím stihla zpozorovat. A jestli vás to zajímá - mám se prima, je tu teplo, někdy až moc, ale zatím se zdá, že to bude stát za to. Tolik věcí k vidění a tak málo času (a peněz :))

Tak už to mám konečně za sebou!!!

Ani nevíte, jak jsem se bála, že sem ten obrázek nebudu moct dát :) Ale jo, můžu, mám po státnicích - a tentokrát úspěšně!

Jen je škoda, že nějak není čas slavit, ale to vlastně ani moc nevadí.

Takže jedno ze svých bakalářských studií už mám konečně za sebou. Teď odjedu do JAR, ale kde chci pokračovat, to vůbec netuším. Ale přihlášku si někam podám :)

A teď se jdu učit na další zkoušku...

furt nic nového

Pořád se učím. A občas do toho hraju nějaké hry. Takže žádné novinky. Už mi z toho jde hlava kolem, je to vidět, co? :) A proč sem teda píšu, když se nic neděje? Protože chci udělat radost svému jedinému stálému čtenáři. :)

Vlastně jedna věc - dnes se ke mně dostala jedna novinka ze světa hudby - jmenovalo se to Gipsy Hiphop nebo tak nějak a musím říct, že už dlouho mě hudba tak nerozesmála. Ty texty nemají chybu (...cestou si slibujeme, že dneska nepijeme, jasně že jsou to kecy, zase se ožereme...), takže pokud si chcete protrénovat bránici, vřele doporučuju :)))

a můžeme začít...

Tak se to blíží. Za 16 dní budu touto dobou sedět v letadle směr Kapské město. Sama jsem zvědavá, co mě tam čeká. :) Momentálně nemám na cestovní horečku čas, protože se blíží státnice. A pak... pak se uvidí. Určitě to bude obrovský zážitek a jestli vás zajímá, jak to dopadne, tak se občas mrkněte sem. Třeba se mi podaří to tu trochu aktualizovat a sepisovat zážitky z Afriky. takže - cestování zdar a zatím zdar :).