Nelson Mandela

Samozřejmě všichni víme, kdo je Nelson Mandela. Ale nějak si nemůžu pomoct a po čtení všech těch knížek o apartheidu a podobných zvrácenostech sem o něm musím něco málo napsat, protože je to prostě fascinující osobnost. Co jiného se taky dá napsat o člověku, který byl 26 let nespravedlivě vězněn a stejně byl po propuštění schopný odpustit a nemstít se těm, kdo ho tam zavřeli, i když měl určitě řadu důvodů?

Nelson Rolihlahla Mandela se narodil 18. července 1918. V roce 1942 úspěšně dokončil studia na University of Witwatersrand a stal se z něj právník. Dva roky poté se stal členem ANC (African National Congress, v současné době vládnoucí strana, která bude vládnout ještě asi pěkně dlouho) a po roce 1948 (kdy ve volbách zvítězila National Party a oficiálně tak zahájila éru apartheidu) se zapojil do boje proti apartheidu.
V roce 1960 byl ANC oficiálně zakázán (nejspíš na základě zákona o teroristech, nebo něčeho podobného), což bylo následováno, na Mandelův popud, vytvořením Umkhonto we Sizwe, ozbrojeného křídla ANC (protože se ukázalo, že dohodami a bez násilí se situace řešit nedá). Mandela byl v roce 1962 odsouzen k 5 letům vězení, což se o dva roky později změnilo na doživotí, když byl odsouzen za snahu násilně svrhnout vládnoucí režim. Roky 1964 až 1984 strávil ve vězení na Robben Island, na samotce (já sice na Robben Island ještě nebyla, ale ti, co tam byli, byli v šoku, když viděli onu místnůstku, ve které strávil 20 let svého života). Poté byl přemístěn do Pollsmoor Prison (vězení s nejvyšší ostrahou v Cape Town) a v roce 1988 do vězení Victora Verstera v Paarl, odkud byl nakonec propuštěn.

Postupem času, ačkoli zavřený ve vězení a prakticky bez kontaktu s vnějším světem, se stal symbolem boje proti apartheidu. Vyslovit jeho jméno na ulici údajně znamenalo jistou cestu na policii. Jeho fotky nesměly být vytištěny v žádných novinách, takže když byl po 26 letech propuštěn, nikdo vlastně pořádně nevěděl, jak vypadá. On sám k této pověsti značně přispěl tím, že soustavně odmítal nabídky na propuštění, protože ty si vždycky kladly nějaké podmínky, většinou týkající se jeho slibu, že se nebude nijak politicky angažovat.

Nakonec ovšem vůdcům National Party (konkrétně to byl de Klerk) došlo, že situace je neudržitelná, zejména vzhledem ke zhoršující se ekonomické situaci země spojené s odlivem zahraničních investic. Nelson Mandela, v souvislosti s koncem apartheidu, tak byl propuštěn, čemuž ovšem předcházely rozhovory o budoucnosti JAR, dohody apod. Režim, který v JAR vládl přes 40 let (co vám to připomíná? :)) se totiž nedá změnit ze dne na den. A tak začaly "talks about talks" (tím je myšleno zhruba to, že se jednalo o tom, o čem se vlastně bude jednat). A to vše vyvrcholilo v květnu 1994 prvními demokratickými volbami v JAR, ze kterých Nelson Mandela odcházel jako všemi milovaný a respektovaný prezident (kterým byl do roku 1999, kdy ho vystřídal Thabo Mbeki, který se v mnoha věcech, zejména v oblasti politické - např. Mbeki byl, na rozdíl od Mandely, komunistou - od Mandely značně liší). Rok předtím, v roce 1993, dostal Mandela, určitě zaslouženě, Nobelovu cenu míru (a z jejich stránek jsem taky čerpala některé informace).

PS: Vím, že je to stručné, ale je to to nejlepší, co jsem momentálně schopná vytvořit. :)

Xhosa (Zulu?) jména

Nevím, jestli jsem tu už někdy psala o Xhosa jménech, ale myslím, že ne. Takže věc se má tak: většina lidí, co mluví jazykem Xhosa, má dvě jména. Jedno oficiální Xhosa jméno a jedno (nejspíš neoficiální) anglické jméno. Nevím, jak přesně to je s tím anglickým jménem, ale myslím si, že si ho prostě člověk může vybrat sám. Jednou jsem se bavila v Kayamandi s jednou slečnou, která se mi představila svým anglickým jménem, načež jí Geral řekla, že to zní skoro jako jedno španělské slovo (nepamatuju si, co to bylo). A ona na to: "Jé, to se mi líbí víc, asi si změním jméno!" Myslela to anglické...
Odpověď na otázku, proč to tak je, je celkem snadná. Xhosa je dost specifický jazyk a mimo jiné obsahuje 15 "zvuků" (kterým se v angličtině říká "clicks"), které prostě žádný evropský jazyk nemá. Jeden z nich zní, jako když se snažíte napodobit zvuk cválání koně pusou. :) A teď si to zkuste zkombinovat do jakéhokoli slova a znít přitom plynule. Nejde to, že? :) A proto mají dvě jména - ví totiž, že lidi mluvící jinými jazyky by to prostě nebyli schopní vyslovit. (Kam se hrabe holandské chrochtání. :))
A pokud vás zajímá, jak to zní, pusťte si na youtube.com video (které je TADY), ve kterém Miriam Makeba zpívá "The Click Song" (ve skutečnosti se jmenuje Nqonqochwani, kde "q" a "ch" představují různé typy "clicks"). Je to písnička, která se zpívá dívkám, které mají před svatbou. Nevím, jestli je to Xhosa, nebo Zulu, ale tyhle jazyky si jsou dost podobné, takže předpokládám, že to, co jsem napsala, platí pro oba (jednou jsem potkala kluka z Johannesburgu, kde, myslím, mluví spíš Zulu než Xhosa, a taky měl anglické jméno - Steve, to Zulu jméno jsem nebyla schopná vyslovit, ani kdybych si zlomila jazyk :)).

Botswana embassy...

To už je taky skoro měsíc. 31. května jsem jela - opět - do Cape Town navštívit své "staré známé" z ambasády Botswany. Radost... Jela jsem tam s tím, že neodejdu, dokud mi to vízum nedají, ale na rovinu se vám dopředu přiznám, že jsem na to neměla nervy. :) Byla jsem tam přes hodinu (a domů jsem přijela absolutně vyčerpaná, protože srážka s blbcem je srážka s blbcem). Jejich výmluvy byly jedna lepší než druhá, takže se s vámi ráda podělím, abyste věděli, že jisté typy úředníků najdete všude na světě, bez ohledu na národnost. :)

1. No joo, ale on ten člověk, co vám to vízum vydal, tady už nepracuje, takže to nemůžeme změnit. (To mě samozřejmě vůbec nezajímalo, takže toho nechali, když jsem se jich zeptala, jestli tam nemají někoho jiného, kdo vydává víza.)

2. Nejspíš jste si o to vízum nezažádala na červenec, protože kdyby ano, tak bychom vám ho vydali na červenec. (Poprosila jsem je, ať mi donesou moji žádost, že jim ukážu, na kdy jsem si o vízum žádala. Okamžitě na tento "argument" zapomněli. :))

3. Poté to zkusili bez výmluv a prostě mi řekli, že si budu muset zaplatit za nové vízum. (Řekla jsem jim, že nechápu proč, když tu chybu udělali oni, ne já...)

Následovalo dlouhé čekání, kdy z nějaké kanceláře, nebo odkud, postupně vycházeli různí lidé a snažili se mě přesvědčit, že teda nejlepší bude, když si zažádám o nové vízum. S čímž jsem samozřejmě nesouhlasila, protože jsem nevyhodila 550 randů jen tak kvůli jejich blbosti.

Zatímco jsem tam seděla, přišel si nějaký pán vyřídit vízum. Předal úředníkovi vyplněnou žádost, načež mu bylo sděleno: "Kde jste vzal ten formulář? Takové my nepoužíváme." Pán na to odvětil, že z jejich internetových stránek. Když mu úředník ukázal, jaké formuláře oni používají, pán mu s úsměvem řekl: "Jediný rozdíl mezi tímhle a tím, co mám, je ten, že tenhle má řádky." :)

Mezitím jsem zvládla mluvit asi se všemi, co na té ambasádě pracují, a celý svůj příběh jsem tak za hodinu odvykládala asi desetkrát... Přišly další chytré hlavy...

4. Jedna paní mi přišla oznámit, že volala nevím kam a že jí tam řekli, že to vízum v červenci už platné nebude. (Byla jsem ohromně překvapená, protože to vízum, které mi vydali den před tím, než jsem o něj požádala, mělo platit tři měsíce a bylo vydané v březnu...)

5. Poslední perlička (tonoucí se stébla chytá :)): "No jo, ale to jste nám měla poslat nějaký dopis, nebo něco, abychom si to tu mohli založit a věděli, že vám pan Matenqu (= onen génius vydávající víza dřív, než vás vůbec vidí, na dobu, na kterou je nechcete... Mimochodem - jestli vás zajímá, proč už tam nepracuje, není to proto, že je neschopný - povýšil! :)) řekl, že to půjde změnit... blablabla." (Řekla jsem jim, že jsem jim poslala dopis, ale nikdy od nich nedostala žádnou odpověď.)

Načež přišla jediná ochotná pracovnice této ambasády. Záhadně se najednou našla moje žádost o vízum, dopis, který jsem jim poslala, a taky jeden fungující mozek ambasády, který byl schopný uznat, že chyba je na jejich straně.

Ovšem žádný happy ending se zatím nekonal. Vízum nemám. Dnes je 25. června a zítra jedu do Cape Town, protože mi bylo řečeno, že mi ho konečně dají. A tentokrát bez něj opravdu neodejdu. :)

PS: Ale aby to nevypadalo, že jsem měla tak špatný den... Ten samý den, před odjezdem do Cape Town, jsem potkala pána, který někdy v 60. letech emigroval z JAR do Evropy a v roce 1967 navštívil Československo. To bylo hodně milé setkání, protože toho o ČR věděl tolik, že by se skoro ani Čech nemusel za takové znalosti stydět. :) A mluvil o ČR tak pěkně. Dokonce si i pamatoval nějaká slovíčka v češtině! He made my day. :)

Chocolate Party

Někdy v půlce května byla Geral pozvaná na Chocolate Party, na kterou ovšem nešla. Ta myšlenka se ale chytla, a tak jsme se rozhodly, že uspořádáme vlastní. A tak se taky stalo - 27. května v A320. Sešlo se nás celkem dost a každý dostal za úkol přinést nějakou tu čokoládovou pochoutku. Ačkoli původní myšlenka byla, že každý něco upeče/uvaří/připraví, bylo nám jasné, že třeba po Sulimanovi něco takového chtít nemůžeme, a tak jsme se spokojily s tím, že prostě něco koupí (a nebylo to vůbec špatné, protože mimo jiné přinesl i výbornou čokoládovou zmrzlinu, která nám tu pak zůstala :)).
A tak jsme měli nějaké ty čokoládové dorty, mandle v čokoládě, ovoce v čokoládě, další čokoládové dorty, čokoládovou zmrzlinu, horkou čokoládu... no prostě všechno možné, co obsahuje čokoládu. Asi je vám jasné, že asi po hodině jsme nechtěli čokoládu ani vidět. :) Což nás ovšem na druhý den přešlo a byly jsme rády, že máme v ledničce zásoby ještě na pár dní (ačkoli jsme toho hodně rozdaly zúčastněným, hodně toho zůstalo). A abyste věděli, jak taková čokoládová party vypadá, tak se na to podívejte:

Jill a její "evil cake" :)

Spousta čokolády = spokojený úsměv na tváři. :)

A to, co pijeme, je mnou připravený svařák, aby všichni věděli, co pijeme v ČR (kromě piva, slivovice a tak :))... Suliman samozřejmě nepil, protože je muslim. :)

PS: Pokud vás matou i/y v minulých časech sloves, tak je to tak proto, že prostě ne vždycky je řeč o skupině lidí obsahující nějaký mužský prvek. :)

Aktuální informace :)

Tak mě napadlo, že sem napíšu i něco aktuálního, ať tu nejsou jen květnové události. Je konec června, příští týden v neděli už budu na cestě do Namíbie, takže toho teď mám opravdu nějak hodně.
Zkoušky mám úspěšně za sebou už nějaký ten pátek, takže dokonce znám i výsledky (mimochodem zkoušky tady, to je neuvěřitelná byrokracie :)). A teď "pracuju" na bakalářce, což znamená asi tolik, že procházím a kopíruju hromady knih, abych měla základ pro psaní, které začne až v ČR. V podstatě mám spoustu času, protože bakalářku mám odevzdávat až někdy v listopadu (?), ale materiály jsou tady, což mi to značně komplikuje.

A abych byla úplně aktuální - dnes je tu nic moc počasí. Oproti včerejšku, klasicky, obrovská změna, ale snad se to zase brzo vrátí k příjemným teplotám a sluníčku. Přeju všem, kdo to ještě po tak dlouhé odmlce nevzdali a čtou, pěkný den. :)

Kirstenbosch Botanical Gardens

Jednu květnovou sobotu jsme se rozhodli využít slunečného počasí a vyrazili do Cape Town na piknik do Kirstenbosch Botanical Gardens (jejich stránky zde). Samozřejmě jsme nejdřív musely (já, Jill, Susan a Geral, kdo jiný :)) sehnat odvoz, což ale nebyl velký problém, protože Suliman jel do Cape Town stejně. A nakonec tam kromě nás byl tedy ještě Suliman, jeho saudskoarabský kamarád, jehož jméno si nemůžu zapamatovat, a jeho namibijská sousedka (vím jenom, že její jméno v arabštině znamená Úplněk :)) se svou kamarádkou.

Kirstenbosch je největší botanická zahrada v JAR a je tam vážně krásně (takže až budete v Cape Town, musíte se tam jít podívat). Vzala jsem svoji British Airways deku, holky napekly cookies, nachystaly jsme sendviče a všechno ostatní, co je potřeba pro správný piknik, a mohli jsme vyrazit.

Počasí se nám vydařilo, kolem běhala spousta tlustých ptáků :), kteří se nám občas snažili ukrást nějaké jídlo, a vůbec to byl fajn den.

Po nějaké době nám ale slunce dalo jasně najevo, že už je podzim, a začalo hodně rychle zacházet. A tak, aby nám nebyla zima, vydali jsme se na průzkum místní flóry. Vzhledem k tomu, že jsem byla jediná, kdo si u vchodu koupil "mapu" (stála mě celé 3 randy :)), jmenovala jsem se průvodkyní a vedla jsem nás k místům jako Enchanted Forest (který vůbec nebyl enchanted), Fragrance Garden, Useful Plants Garden a podobně.

A zbytek se vám pokusím popsat pomocí fotek, ať víte, jak tam je krásně. :) (A ta žlutá kytka se jmenuje "Mandela's Gold" (Strelitzia reginae Aiton) a je fakt krásná, nemyslíte?)

Podzim v Africe

Kayamandi v obrazech

Tree cleaning a školní výlet do Jonkershoek

23. května, tj. před měsícem, jaj, to letí :), jsme místo English Tutoring jeli do Kayamandi uklízet. Asi před dvěma lety tam studenti - tutors - co dělali zhruba stejnou práci jako my letos (pomáhali dětem s angličtinou) ve spolupráci s místní základní školou vysázeli stromky, které potřebovaly nějakou údržbu. A tak jsme nastoupili my spolu s některými z našich "žáků" (samozřejmě nepřišli všichni, ne každému se chce po škole pracovat :)).

Musím říct, že to bylo hodně zajímavé. Jednak proto, že moje skupinka (já, Bongiswa a Thami) dostala na starost stromy plné trnů, takže bylo o "zábavu" postaráno od prvního momentu, ale taky proto, že to bylo trochu jako hledání pokladu. Ne že bychom nějaký poklad našly, ale co všechno kolem těch stromů leželo, na školním pozemku, bylo neuvěřitelné. Flašky od všech možných druhů alkoholu, spodní prádlo, nůž, kus pily (který si následně ukořistil asi šestiletý chlapec, načež nastala honička, při které jsem se ho snažila chytit a "hračku" mu sebrat tak, aby se ani jeden z nás nezranil :)) a spousta dalších věcí.

Poté, co jsme uklidili okolí všech stromků, upravili plotky kolem nich a podobné věci, sdělil Mike dětem, že kdo pracoval, může jet příští týden do Jonkershoek na výlet. (Ono sdělování, kdy se všichni shromáždili na jednom místě, ve mně taky zanechalo stopy - za plotem procházel chlapec, asi čtrnáctiletý, kterému nejspíš někdo z našich dětí něco řekl - těžko říct co, protože Xhosa pořád ještě nerozumím. :) Chlapce to očividně vytočilo - kdybych se v ten správný moment neotočila jeho směrem, asi by někomu z nás na hlavě přistála cihla...).
Následně jsme rozdali papíry, na které bylo nutné dostat podpis rodičů, a rozloučili se s tím, že se uvidíme za týden.

30. května jsme asi ve dvě hodiny odpoledne dorazili do Kayamandi, kde jsme zhruba 45 minut čekali, než dojedou ostatní dodávky (nebyla jsem překvapená, už ne, už vím, jak to tu funguje s organizací :)). Když konečně dorazily, naskládali jsme se do nich a vyrazili směr Jonkershoek, což je přírodní rezervace kousek od Stellenbosch (více zde). Tam nás nejprve čekala hodně nudná přednáška nejspíš o místní flóře (jednak pán mluvil hodně často Xhosa a taky to bylo opravdu nudné, takže jsem moc nedávala pozor :)). A následně jsme vyrazili ven, což mi udělalo radost, ale jen na chvilku, než jsem zjistila, že vlastně skoro nic neuvidíme.
Nejprve jsme se šli podívat někam, kde to strašně smrdělo. Nějak mi uniklo, o co tam přesně šlo, ale třeba to z fotky poznáte. :)

Potom jsme přešli ke kádím, kde plavali, tuším, líni, a na závěr do takové malé místnůstky plné akvárií s různými druhy ryb (mezi nimi i kapři). Tam nám milý nudný pán ještě něco chvilku vykládal, ale brzo se to zvrhlo v něco, o čem věřím, že všem přítomným rybám způsobilo trauma na celý život. Děcka se chtěly fotit. A s obrovským řevem tak taky činily dalších asi 30 minut. (Já svůj foťák půjčila jednomu klukovi a výsledkem byla hromada fotek z "akvária". :) Ale ono je to většinou zábavné, když si pak prohlížíte, co vlastně máte ve foťáku. :))

Z oné místnosti jsem odcházela jako poslední a na Mikeův dotaz, jestli tam někdo zůstal, jsem nemohla říct, i když v nadsázce, nic jiného než "Everyone is gone and all the fish are dead." :)

Po cestě zpět k autům samozřejmě proběhlo další focení a pak už cesta domů. Bylo to náročné a hlavně to absolutně nesplnilo moje představy o návštěvě přírodní rezervace.

A na závěr vám přidám některé z povedenějších obrázků, ať víte, s kým jsem tam byla. :)

Screaming Guy

Omlouvám se, že jsem to tu poslední dobou tak zanedbávala. Nějak nestíhám, nebo co, a za chvilku odjíždím, takže už vůbec nebudu mít možnost vás informovat o novinkách (no, momentálně to budou docela staré novinky :)) a to až do doby, než přijedu domů. A že mám co dohánět - ono to totiž není tak, že bych nic nedělala a tudíž neměla o čem psát, spíš jsem byla líná...

A vážně nevím, proč po tak dlouhé době začínám právě tímto tématem, ale nějak se tomu nemůžu ubránit. Pokud se nepletu, tak jsem se v jednom ze svých posledních příspěvků zmínila o "Screaming Guy". A jelikož Screaming Guy je nedílnou součástí mé "South African experience", nemůžu si ho nechat pro sebe. :)

Fotky tentokrát nečekejte, protože jsem ho nikdy neviděla. Ani nevím, jak se jmenuje (ale prý si nechává říkat L'Animal, což mnohé vysvětluje :)), zato tuším, kde bydlí.

Ale vezmu to od začátku. Což je někdy v lednu? Prostě jsme takhle jednou seděly s holkama v kuchyni a najednou se odněkud ozval strašný řev. Nevím, jak bych to popsala, ale zkusím to: šlo to opravdu od plic, bylo to plné emocí/bolesti a bylo to slyšet po celé Concordii. A tenhle řev, jak se později ukázalo, se měl stát součástí našeho každodenního života v Concordii.

Screaming Guy, jak jsme ho rychle pokřtily, očividně měl momenty, kdy trpěl nepředstavitelnou bolestí, štěstím, nebo bůhví čím. Někdy řval i třikrát denně, někdy se neozval třeba tři dny (to už jsme se bály, že se mu něco stalo). Po nějaké době se nám podařilo zhruba lokalizovat jeho pozici (hehe, pěkná věta, že? :)) - bydlel v jednom z bytů přímo naproti nám. A díky tomu jsme přišly i na to, že většinou řve, když se sprchuje. (Nevím, jestli jsem vám někdy řekla, jak tu vypadají okna v koupelnách. Jsou velmi chytře řešená - není skrz ně vidět ven, ale je vidět dovnitř. A ve většině koupelen je okno umístěné přesně tak, aby bylo vidět toho, kdo se sprchuje. A vzhledem k tomu, že z našeho kuchyňského okna je velmi dobrý výhled, nebylo těžké zjistit, kdy se Screaming Guy sprchoval :))

V průběhu týdnů jsme zvládly dát dohromady několik teorií, které vysvětlovaly, proč řve. Jedna z prvních byla, že je to ze zdravotních důvodů (prý ledvinové kameny, nebo tak něco :)), na základě filmu Last King of Scotland vznikla teorie o tom, že je prostě nešťastný a takhle si ulevuje, další teorie se zabývaly nějakou nešťastnou událostí, která se mu přihodila ve sprše a na kterou si vždycky vzpomněl, a spousta dalších...

Screaming Guy se brzo stal takovou Concordia celebritou - všichni, kdo tu bydleli, o něm věděli. Stačilo říct "Screaming Guy" a měli jste se o čem bavit. :) Občas na něho někdo zařval zpátky (Geraldine v tom byla fakt dobrá), občas na něj někdo zařval, ať je zticha.

My jsme hlavně chtěly zjistit, proč řve. A plánovaly jsme, jak dáme dole u vchodu na zeď vzkaz, ať nám to anonymně vysvětlí :). Jenže je konec semestru, Screaming Guy je pryč, Concordia je místo tiché jako nikdy předtím a záhada "Screaming Guy" zůstala nevyřešená...

PS: Milá Haničko, co tak výborně vaříš, a Oizo, co tak výborně tančíš, doufám, že se vám můj dnešní příběh líbil, protože byl speciálně pro vás :). A příště jídlo i pro mě, paní! :)

IKAYA GAZETTE

Jak jsem slíbila, tak taky činím. :) Mikeovi to trvalo dýl, než jsem čekala, ale dočkala jsem se, takže se s vámi konečně můžu podělit o noviny, které jsme vytvořili s našimi "žáky" (respektive - oni tvořili, my jen tak nějak pomáhali...) z Kayamandi. Prostě klikněte na IKAYA GAZETTE a máte to ve Wordu a zadarmo. :) Takže přeju příjemnou zábavu!

PS: "My girls" (tj. slečny, se kterými jsem pracovala celý semestr já) jsou Boniswa Citha a Thami Brown. To jen abyste věděli, co si fakt musíte přečíst. :) Ale přečtěte to všechno, stojí to za to.

VÁNOCE V AFRICE... V KVĚTNU :)

20. května kolem jedenácté v noci jsem dostala výborný nápad inspirovaný balíčkem od paní Šimšové. Respektive obsahem balíčku... Přišly jsme domů a mně leželo na stole pět svíček, takových těch malých, vánočních... A tak jsem se rozhodla, že si uděláme malé české Vánoce :)

Holky napřed nechápaly, na co se chystám, ale nakonec jsem zlákala aspoň Jill, aby se těch Vánoc zúčastnila se mnou. Vzala jsem skleněnou mísu (abychom předešly požáru, protože o Vánocích hoří všechno, i vany :)), zapálila svíčky a ... spát jsme šly asi dvě hodiny poté. :) Nevěřila bych, že budou hořet tak dlouho! A tak jsem se rozhodla, že se s vámi o květnové africké Vánoce podělím. Pokusím se ze všech těch fotek vytvořit něco jako foto-story, když se to nepovede, budou aspoň fotky. :) A ty najdete tady: Africké Vánoce na konci května.

POMOC :)

Mám na vás, milí čtenáři, prosbu. Potřebuju zjistit, jak zpřístupnit online video, které je delší (a větší :)), než co dovoluje YouTube. A když mi někdo z vás poradí, odměním vás vánočním příběhem o pěti svíčkách. :)