Public Symposium on The State of Democracy in South Africa Today (a velrybí zvuky)

Tak jsme díky Tyronovi (to je jeden náš milý učitel) měli možnost zúčastnit se sympozia s tématem, které si můžete přečíst v nadpisu.

Hlavními aktéry byly významné osoby po roce 1994: Dr. Matthew Posa a Roelf Meyer. Oba se, pokud se nepletu, účastnili tvorby nové jihoafrické ústavy (která je mimochodem považovaná za nejlepší na světě).

Už přípravy před oním sympoziem byly zajímavé, neboť nám bylo řečeno, že tam bude pár hodně významných lidí, takže bychom se podle toho měli obléct. Jenže já nemám žádné black-and-white oblečení... A tak jsem se rozhodla, že splním Jill jedno skromné přání a udělám vše pro to, abych tam byla nejviditelnější. Šla jsem ve svých oranžových šatech.

Sympozium se konalo v Iziko Museum (a je nejvyšší čas si připomenout ono žluté cosi, ze kterého vycházejí velrybí zvuky :)). Když jsme tam dojeli, zjistili jsme, že sál je plný a není kde sedět. Jenže my (já, Geral, Susan a Jill) jsme stát nechtěly. Tudíž jsme obsadily strategické pozice v onom žlutém cosi. Před začátkem jsme si vykládaly a poslouchaly velryby a když to začalo, mohly jsme pořád poslouchat velryby, protože je nikdo nevypnul. :)

Ovšem to nejlepší mělo teprve přijít. Asi 10 minut po začátku si velryby začaly "vykládat" hooodně nahlas. Fakt hodně. Celým sálem se najednou neslo uuuuuuuuuuaaaaaaaaiiiiiiiiiii nebo tak něco a my seděly přímo v epicentru. Vydržela jsem to asi deset vteřin a pak jsem dostala takový záchvat smíchu, že jsem tam asi 15 minut smíchy brečela. Holky to nevydržely o moc dýl. My jsme se smály velrybám, lidi kolem se smáli nám, lidi dole (na židlích) spolu s moderátorem dělali, jako by se nic nedělo, a jedna hodně vážná paní za mnou přišla a zeptala se mě, jestli to nemůžu vypnout, zatímco já brečela smíchy... Vypnout jsem to nemohla. :)

Nakonec to někdo vypnul a my se mohly vrátit zpět na svá místa. Jenže to netrvalo dlouho a velryby se opět ozvaly, ovšem teď už ne tolik nahlas. A jak se ukázalo později, všichni byli přesvědčení, že to děláme my.

A samotné sympozium... Upřímně: jediné, co si z toho budu pamatovat, jsou ty velryby. :) Bylo to zajímavé, ze začátku, ale když se lidi začali ptát na různé otázky, nebylo jim často rozumět a já se tak hodně rychle přestala soustředit...

Na závěr nás čekalo malé občerstvení, během něhož za mnou přišla jedna milá paní s dotazem: "Are you the whale lady?" :)

No, vidíte, obléci se tak, abych byla nejviditelnější, se "vyplatilo" - holky nikdo nepoznal, ačkoli tam seděly se mnou, ovšem mě si pamatovali všichni, a tak jsem se stala "whale lady" večera :).