Půjdeme na kafe? Pro některé tak běžná věc...

... a pro jiné ne. Protože Barbara dnes odjížděla (teď už sedí v letadle do Frankfurtu a mě tak opustila první dobrá nová kamarádka), šly jsme v sobotu spolu s Priscillou (ze školky z Kayamandi) na kafe. Když jsme vešly dovnitř a Barbara se Priscilly zeptala, jaké kafe si dá, došlo mi, jak bereme některé věci jako samozřejmé. Priscilla nikdy nebyla v kavárně, a přestože je jí 30 let, styděla se jako malá holka, protože nevěděla, co říct...

Potom jsme se přemístily do jiné kavárny, kde mají výbornou italskou zmrzlinu, a tam se situace opakovala.

Nakonec nám Priscilla poděkovala s tím, že se cítí, jako by už byla v nebi. A dodala: "Příště už se nebudu cítit trapně, díky vám, protože jste mě sem vzaly." Je zvláštní, jak si člověk neuvědomuje, že to, co považuje za běžné, zas tak běžné není...