Tak jsem měla v úterý poprvé možnost "break the ice" a popovídat si s paní, co nám chodí dvakrát týdně uklidit kuchyň a koupelny. Většinou jsem ve škole, když přijde, ale když jsem tu, vždycky se cítím divně, protože jsem nikdy neměla nikoho, kdo by mi doma chodil uklízet, tak nevím, jak se mám chovat. :)
Navíc jsem z ní vždycky měla pocit, že se s námi ani bavit nechce, ale ona měla pravděpodobně stejný pocit z nás. A tak jsem se rozhodla, že teda zkusím štěstí a zeptám se jí, jestli si se mnou nedá kafe. A ona souhlasila. :) Pěkně jsme si popovídaly, ona mi napsala pár frází v Xhosa (třeba jak říct dětem "Přestaň!", když do někoho kopou :)), zjistila jsem, že bydlí v Kayamandi, odkud přišla a tak vůbec. Jsem zvědavá, jak dlouho nám tento pěkný vztah vydrží. :)))
A nedivte se, že to sem píšu, protože to pro mě bylo občas fakt frustrující. Jste ve vlastním pokoji, nevíte, jestli zavazíte, připadáte si trapně... A já jsem tím pádem ráda, že se mi to tak nějak podařilo překonat. A taky mě těší, že jsem udělala další krok k tomu, abych se nemusela cítit jako člen bandy přihlouplých rasistických bílých Afrikaaner. Ale o tom někdy jindy.
Posts
0 comments:
Post a Comment