To už je taky skoro měsíc. 31. května jsem jela - opět - do Cape Town navštívit své "staré známé" z ambasády Botswany. Radost... Jela jsem tam s tím, že neodejdu, dokud mi to vízum nedají, ale na rovinu se vám dopředu přiznám, že jsem na to neměla nervy. :) Byla jsem tam přes hodinu (a domů jsem přijela absolutně vyčerpaná, protože srážka s blbcem je srážka s blbcem). Jejich výmluvy byly jedna lepší než druhá, takže se s vámi ráda podělím, abyste věděli, že jisté typy úředníků najdete všude na světě, bez ohledu na národnost. :)
1. No joo, ale on ten člověk, co vám to vízum vydal, tady už nepracuje, takže to nemůžeme změnit. (To mě samozřejmě vůbec nezajímalo, takže toho nechali, když jsem se jich zeptala, jestli tam nemají někoho jiného, kdo vydává víza.)
2. Nejspíš jste si o to vízum nezažádala na červenec, protože kdyby ano, tak bychom vám ho vydali na červenec. (Poprosila jsem je, ať mi donesou moji žádost, že jim ukážu, na kdy jsem si o vízum žádala. Okamžitě na tento "argument" zapomněli. :))
3. Poté to zkusili bez výmluv a prostě mi řekli, že si budu muset zaplatit za nové vízum. (Řekla jsem jim, že nechápu proč, když tu chybu udělali oni, ne já...)
Následovalo dlouhé čekání, kdy z nějaké kanceláře, nebo odkud, postupně vycházeli různí lidé a snažili se mě přesvědčit, že teda nejlepší bude, když si zažádám o nové vízum. S čímž jsem samozřejmě nesouhlasila, protože jsem nevyhodila 550 randů jen tak kvůli jejich blbosti.
Zatímco jsem tam seděla, přišel si nějaký pán vyřídit vízum. Předal úředníkovi vyplněnou žádost, načež mu bylo sděleno: "Kde jste vzal ten formulář? Takové my nepoužíváme." Pán na to odvětil, že z jejich internetových stránek. Když mu úředník ukázal, jaké formuláře oni používají, pán mu s úsměvem řekl: "Jediný rozdíl mezi tímhle a tím, co mám, je ten, že tenhle má řádky." :)
Mezitím jsem zvládla mluvit asi se všemi, co na té ambasádě pracují, a celý svůj příběh jsem tak za hodinu odvykládala asi desetkrát... Přišly další chytré hlavy...
4. Jedna paní mi přišla oznámit, že volala nevím kam a že jí tam řekli, že to vízum v červenci už platné nebude. (Byla jsem ohromně překvapená, protože to vízum, které mi vydali den před tím, než jsem o něj požádala, mělo platit tři měsíce a bylo vydané v březnu...)
5. Poslední perlička (tonoucí se stébla chytá :)): "No jo, ale to jste nám měla poslat nějaký dopis, nebo něco, abychom si to tu mohli založit a věděli, že vám pan Matenqu (= onen génius vydávající víza dřív, než vás vůbec vidí, na dobu, na kterou je nechcete... Mimochodem - jestli vás zajímá, proč už tam nepracuje, není to proto, že je neschopný - povýšil! :)) řekl, že to půjde změnit... blablabla." (Řekla jsem jim, že jsem jim poslala dopis, ale nikdy od nich nedostala žádnou odpověď.)
Načež přišla jediná ochotná pracovnice této ambasády. Záhadně se najednou našla moje žádost o vízum, dopis, který jsem jim poslala, a taky jeden fungující mozek ambasády, který byl schopný uznat, že chyba je na jejich straně.
Ovšem žádný happy ending se zatím nekonal. Vízum nemám. Dnes je 25. června a zítra jedu do Cape Town, protože mi bylo řečeno, že mi ho konečně dají. A tentokrát bez něj opravdu neodejdu. :)
PS: Ale aby to nevypadalo, že jsem měla tak špatný den... Ten samý den, před odjezdem do Cape Town, jsem potkala pána, který někdy v 60. letech emigroval z JAR do Evropy a v roce 1967 navštívil Československo. To bylo hodně milé setkání, protože toho o ČR věděl tolik, že by se skoro ani Čech nemusel za takové znalosti stydět. :) A mluvil o ČR tak pěkně. Dokonce si i pamatoval nějaká slovíčka v češtině! He made my day. :)
1. No joo, ale on ten člověk, co vám to vízum vydal, tady už nepracuje, takže to nemůžeme změnit. (To mě samozřejmě vůbec nezajímalo, takže toho nechali, když jsem se jich zeptala, jestli tam nemají někoho jiného, kdo vydává víza.)
2. Nejspíš jste si o to vízum nezažádala na červenec, protože kdyby ano, tak bychom vám ho vydali na červenec. (Poprosila jsem je, ať mi donesou moji žádost, že jim ukážu, na kdy jsem si o vízum žádala. Okamžitě na tento "argument" zapomněli. :))
3. Poté to zkusili bez výmluv a prostě mi řekli, že si budu muset zaplatit za nové vízum. (Řekla jsem jim, že nechápu proč, když tu chybu udělali oni, ne já...)
Následovalo dlouhé čekání, kdy z nějaké kanceláře, nebo odkud, postupně vycházeli různí lidé a snažili se mě přesvědčit, že teda nejlepší bude, když si zažádám o nové vízum. S čímž jsem samozřejmě nesouhlasila, protože jsem nevyhodila 550 randů jen tak kvůli jejich blbosti.
Zatímco jsem tam seděla, přišel si nějaký pán vyřídit vízum. Předal úředníkovi vyplněnou žádost, načež mu bylo sděleno: "Kde jste vzal ten formulář? Takové my nepoužíváme." Pán na to odvětil, že z jejich internetových stránek. Když mu úředník ukázal, jaké formuláře oni používají, pán mu s úsměvem řekl: "Jediný rozdíl mezi tímhle a tím, co mám, je ten, že tenhle má řádky." :)
Mezitím jsem zvládla mluvit asi se všemi, co na té ambasádě pracují, a celý svůj příběh jsem tak za hodinu odvykládala asi desetkrát... Přišly další chytré hlavy...
4. Jedna paní mi přišla oznámit, že volala nevím kam a že jí tam řekli, že to vízum v červenci už platné nebude. (Byla jsem ohromně překvapená, protože to vízum, které mi vydali den před tím, než jsem o něj požádala, mělo platit tři měsíce a bylo vydané v březnu...)
5. Poslední perlička (tonoucí se stébla chytá :)): "No jo, ale to jste nám měla poslat nějaký dopis, nebo něco, abychom si to tu mohli založit a věděli, že vám pan Matenqu (= onen génius vydávající víza dřív, než vás vůbec vidí, na dobu, na kterou je nechcete... Mimochodem - jestli vás zajímá, proč už tam nepracuje, není to proto, že je neschopný - povýšil! :)) řekl, že to půjde změnit... blablabla." (Řekla jsem jim, že jsem jim poslala dopis, ale nikdy od nich nedostala žádnou odpověď.)
Načež přišla jediná ochotná pracovnice této ambasády. Záhadně se najednou našla moje žádost o vízum, dopis, který jsem jim poslala, a taky jeden fungující mozek ambasády, který byl schopný uznat, že chyba je na jejich straně.
Ovšem žádný happy ending se zatím nekonal. Vízum nemám. Dnes je 25. června a zítra jedu do Cape Town, protože mi bylo řečeno, že mi ho konečně dají. A tentokrát bez něj opravdu neodejdu. :)
PS: Ale aby to nevypadalo, že jsem měla tak špatný den... Ten samý den, před odjezdem do Cape Town, jsem potkala pána, který někdy v 60. letech emigroval z JAR do Evropy a v roce 1967 navštívil Československo. To bylo hodně milé setkání, protože toho o ČR věděl tolik, že by se skoro ani Čech nemusel za takové znalosti stydět. :) A mluvil o ČR tak pěkně. Dokonce si i pamatoval nějaká slovíčka v češtině! He made my day. :)
Posts
0 comments:
Post a Comment