Univerzita v rámci Diversity Week pořádala výlet do townships v Kapském městě pro 10 zahraničních a 10 jihoafrických studentů a díky tomu, že jsem ve frontě byla o hodinu dřív, než kdy se začalo registrovat, jela jsem. :)
Odjíždět jsme měli ve 13:00, ale samozřejmě bylo všechno v jihoafrickém stylu, tudíž s velkým zpožděním. :) V dodávkách jsme se museli povinně "pomíchat", tzn. pět Jihoafričanů a pět cizinců v každé dodávce, což bylo fajn, jelikož se tak snáz navazovaly kontakty.
Odjíždět jsme měli ve 13:00, ale samozřejmě bylo všechno v jihoafrickém stylu, tudíž s velkým zpožděním. :) V dodávkách jsme se museli povinně "pomíchat", tzn. pět Jihoafričanů a pět cizinců v každé dodávce, což bylo fajn, jelikož se tak snáz navazovaly kontakty.
Naše první zastávka bylo Langa Crafts Center. Langa je nejstarší township v Kapském městě, jehož název znamená "slunce" (už jsem tu nejspíš psala, jak jsou názvy místních township "výstižné"). Tam jsme si prohlídli místní tvorbu, poslechli místní hudbu a taky jsme měli možnost podívat se na hooodně starou mrtvolu, nejspíš někoho významného, uloženou v rakvi v jedné z místností. Fuj. Nevěřila jsem, že v té rakvi fakt "někdo" je, dokud jsem to neviděla. Kdybych tomu věřila, asi bych se tam nedívala...
A potom už jsme se vydali do centra township, kde jsme navštívili opravdovou shebeen, vyzkoušeli místní pivo, které vůbec nechutná jako pivo (a navíc se pije z dost velkého kýble, takže to není moc jednoduché... jo - údajně byste toho museli vypít 15 litrů, abyste se opili :)).
A taky jsme viděli, v jakých podmínkách tu lidé žijí. Nebudu se opakovat, samozřejmě to bylo děsivé (i když třeba men's hostels v Kayamandi jsou mnohem horší)...
Následovalo Gugulethu (překlad: "naše chlouba"), kde jsme se podívali na místa, kde byla zabitá Amy Bielh a taky "Gugulethu Seven" (ti z vás, co viděli Long Night's Journey Into Day, ví, o kom mluvím). Je smutné, jak současná vláda kašle na lidi žijící v townshipech... Lidi, kteří žijí v Gugulethu v shacks chtějí vystěhovat 15 kilometrů od Kapského města (což znamená ještě větší náklady na dopravu do práce) do domů z azbestu. A diví se, že se tam stěhovat nechtějí...
A pak večeře v místní hospodě, která byla úžasná nejen proto, že byla na účet univerzity. :) Dostali jsme obrovskou mísu masa, kterou když jsem viděla, nevěřila jsem, že to můžeme sníst. Ale snědli jsme. A pak už hurá domů, pro zájemce ještě návštěva hospody v Kayamandi, ale to jsem odmítla, protože jsem druhý den musela brzo vstávat...
0 comments:
Post a Comment