Ve čtvrtek, den před odletem, začala v ČR (a ve zbytku Evropy) vichřice. Celou noc jsem nespala, protože jsem se bála, že nám uletí střecha :) Ale ráno se zdálo být vše v pořádku, takže jsem asi o půl jedenácté stála na letišti v Ruzyni.
Věděla jsem, že si nesmím brát do letadla vodu atd., ale to, co mě čekalo, mě dost překvapilo. Když jsem viděla, že si někdo sundal při bezpečnostní kontrole boty, myslela jsem, že si dělají srandu. A najednou kolem byli všichni bosky – včetně mě :) Hodinky pryč, pásky pryč, všechno pryč... Teroristi se teď nejspíš někde hodně dobře baví, jak komplikují Evropanům (a nejspíš i Američanům) život, aniž by něco dělali.
Let byl ok, ovšem letiště v Londýně nezklamalo. Začalo to tím, že jsem si musela vytáhnout notebook z tašky na notebook, tu tašku dát do batohu a notebook nést v ruce... Fakt to dává smysl, o to víc, že v letadle do Londýna za mnou seděly slečny a dělali si manikúru (samozřejmě s nůžkama... v letadle... ale hlavně, že jsme si všichni vyzuli boty a prošli se bosky po letišti...).
A pak znovu – sundat boty, všechno prohlédnout... Fronta plná teroristů... jak poznamenal „terorista“ za mnou – „I’m thinking about never flying again”
Letiště v Londýně nemá zadarmo bezdrátové připojení na net, takže jsem se dost nudila. :) O to víc, když jsem zjistila, že máme 30 minut zpoždění. Jak skvělých by bylo těch 30 minut jsem si uvědomila, až když jsem seděla v letadle, pořád na londýnském letišti, 3. hodinu... Když máte letět nějakých 12 hodin, většinu času nad Afrikou nebo nad oceánem, nechcete slyšet, že něco v letadle nefunguje a že se to nedaří opravit. Ale nakonec jsme odletěli a taky v pořádku doletěli. :) A nebylo to tak hrozné – filmy fajn, jídlo fajn... Ale už teď se netěším na těch 14 hodin na cestě zpátky :) a letištní kontroly, samozřejmě...
Věděla jsem, že si nesmím brát do letadla vodu atd., ale to, co mě čekalo, mě dost překvapilo. Když jsem viděla, že si někdo sundal při bezpečnostní kontrole boty, myslela jsem, že si dělají srandu. A najednou kolem byli všichni bosky – včetně mě :) Hodinky pryč, pásky pryč, všechno pryč... Teroristi se teď nejspíš někde hodně dobře baví, jak komplikují Evropanům (a nejspíš i Američanům) život, aniž by něco dělali.
Let byl ok, ovšem letiště v Londýně nezklamalo. Začalo to tím, že jsem si musela vytáhnout notebook z tašky na notebook, tu tašku dát do batohu a notebook nést v ruce... Fakt to dává smysl, o to víc, že v letadle do Londýna za mnou seděly slečny a dělali si manikúru (samozřejmě s nůžkama... v letadle... ale hlavně, že jsme si všichni vyzuli boty a prošli se bosky po letišti...).
A pak znovu – sundat boty, všechno prohlédnout... Fronta plná teroristů... jak poznamenal „terorista“ za mnou – „I’m thinking about never flying again”
Letiště v Londýně nemá zadarmo bezdrátové připojení na net, takže jsem se dost nudila. :) O to víc, když jsem zjistila, že máme 30 minut zpoždění. Jak skvělých by bylo těch 30 minut jsem si uvědomila, až když jsem seděla v letadle, pořád na londýnském letišti, 3. hodinu... Když máte letět nějakých 12 hodin, většinu času nad Afrikou nebo nad oceánem, nechcete slyšet, že něco v letadle nefunguje a že se to nedaří opravit. Ale nakonec jsme odletěli a taky v pořádku doletěli. :) A nebylo to tak hrozné – filmy fajn, jídlo fajn... Ale už teď se netěším na těch 14 hodin na cestě zpátky :) a letištní kontroly, samozřejmě...
Posts
0 comments:
Post a Comment